Lejla Abbasová

Jsem hodně vytížená – moderování, keňské projekty, každodenní schůzky, telefony, maily, a do toho normální život. Makám ještě i na sobě, musím se snažit, pokud chci uspět. Navíc jsem teď sama na výchovu dítěte. Někdy kvůli tomu všemu málo spím a lepím všechno, jak se dá. Uvědomuju si, že někdy, když se věci nakupí a dostanu se do presu, začnu se cítit nepohodlně a někdy pak reaguju podrážděně, nepřiměřeně. 

Měla jsem loni špatný rok, rozchod s partnerem, problémy v práci, přibrala jsem, zhubla jsem… Spousta stresu. Došla jsem si jednou k rodinné terapeutce, abych řešila problémy syna. Ona mi po chvíli řekla, že to není o dítěti, ale o mně. Chodím k ní do teď. Můžu si srovnat myšlenky. Nedám na naše sezení dopustit. Je pro mě důležité mít někoho, kdo je nestranný, kdo mi dá nezaujatou zpětnou vazbu. Na některé věci bych si přišla možná i sama, ale takhle je to rychlejší. 

Nejhorší je, když lidi o svých problémech nemluví. A sociální sítě vše komplikují, tahle “komunikace” nestačí. Někdy pomůže, když je komu se svěřit a problém je hned o něco lehčí. Musíme se zbavit předsudků.  Je potřeba o svých problémech mluvit, s rodiči, s lidmi, kterým důvěřujete. Pokud to nezabere, zkuste psychologa, terapeuta. Pokud se bojíte, zkuste nejdříve pomoc přes linku bezpečí nebo internetové poradny. Opravdu se to vyplatí. Zlomená noha se taky léčí, tak proč máme tolik problémů s léčením duše?