Schizofrenie

Schizofrenie (z řeckého schizein – rozštěp a phren – mysl) je závažné duševní onemocnění charakterizováno „rozštěpem“ různých psychických funkcí. Schizofrenie patří do skupiny psychotických onemocnění, takže během onemocnění dochází k ztrátě kontaktu s realitou. Jedná se o onemocnění mozku, kdy jedinec není schopen rozeznat, co je skutečné, jasně myslet a komunikovat. Choroba se projevuje poruchami myšlení (bludy), poruchami vnímání (halucinace) a zásadně se mění chování jedince.

Jak vzniká schizofrenie?

Schizofrenie je spojována se strukturálními a funkčními abnormalitami v mozku. Oblasti mozku, které kontrolují a koordinují myšlení, vnímání a chování nepracují správně, takže jedinec není schopen správně filtrovat a zpracovávat informace. V mozku jedince je zcela chaotické prostředí. Na vzniku nemoci se podílí několik neurochemických drah s nervovými přenašeči (dopamin, serotonin), které jsou odpovědné za přenos nervového signálu a v nemoci jsou jejich hladiny zásadně narušeny. Jsou zasaženy mozkové struktury jako limbický systém (řídí emoce), thalamus (koordinující odchozí zprávy) a mozková kůra (zodpovědná za řešení problémů a komplexní myšlení), atd.

Schizofrenie má i svojí genetickou komponentu. V příčinnou souvislost s rizikem vzniku onemocnění se také dává různé komplikace a nemoci během těhotenství, poškození mozku plodu v děloze, porodní trauma.

V neposlední řadě existují důkazy, že uživatelé marihuany si můžou vyvolat nástup schizofrenie. Čím dříve začne jedinec kouřit marihuanu (myšleno v čím nižším věku), tím je riziko rozvoje onemocnění vyšší. U citlivých jedinců není nutné, aby docházelo ke kouření pravidelně. Závažné problémy se dají napáchat už i po prvních zkušenostech s marihuanou.

Kdo může schizofrenii onemocnět?

Nemoc může postihnout všechny bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, vzdělání, či národnost. Objevuje se obvykle mezi 18. a 30. rokem života, může se však rozvinout i u dětí okolo 16 ti let. Postihuje jednoho člověka ze sta.

Jak poznat schizofrenii?

Diagnóza schizofrenie může být stanovena pouze odborníkem, nejčastěji lékařem psychiatrem. Diagnostika je někdy i pro odborníka velmi svízelná, protože právě toto onemocnění může mít velmi plíživý vývoj plný nespecifických příznaků a tak může lehce dojít k záměně s jiným duševním onemocněním.

Příznaky, které můžou předcházet plnému projevu nemoci:

  1. Uzavírání se do sebe, jedinec přestává komunikovat s okolím.
  2. „Podivné“ chování
  3. Nedostatečné udržování osobní hygieny
  4. Najednou se jedinec začne přehnaně zabývat filozofickými nebo náboženskými úvahami
  5. Bizarní nápady
  6. Pocity, že je někým pronásledován
  7. Chorobně zvýšená vztahovačnost
  8. Nadužívání návykových látek, zejména marihuany a alkoholu
  9. Projev bez emocí
  10. Neschopnost se soustředit

Schizofrenii v plné síle provází následující příznaky:

  1. Bludy jsou mylná přesvědčení a jsou natolik pevná, že i když existují důkazy o tom, že to není pravda, nelze je nemocnému vymluvit. (např.: jedinec je přesvědčen, že lidé v metru o něm všechno vědí nebo, že je pronásledován tajnou službou nebo, že je vyvolený a jeho úkolem je zachránit celý svět)
  2. Halucinace je dojem reálného podnětu, vnímaného jedincem, který se však ve skutečnosti neděje. U schizofrenie nejčastěji sluchové halucinace – jedinec slyší hlasy, které komentují jeho chování nebo mu nařizují, co má dělat (např. mu zakazují mluvit). Někdy se může ozvat více hlasů, které se mezi sebou hádají. Halucinace mohou být dále zrakové, dotykové a další
  3. Vkládání nebo odnímání myšlenek. Dotyčný má pocit, že mu někdo může ovlivnit myšlení tím, že mu do hlavy vkládá myšlenky nebo může mít pocit, že všichni kolem vědí, co si myslí, přesto, že ani nepromluvil a také, že mu mohou jeho myšlenky ukrást.
  4. Ozvučování myšlenek. Jedinec slyší své myšlenky se zvukem.
  5. Dezorganizace. Jedinec přestane o sebe dbát, projev provází zcela nesrozumitelná řeč, skáče z téma na téma. Může přestat přijímat potravu, toulá se.
  6. Poruchy motoriky. Jedinec může být neklidný nebo se nepohybuje vůbec, tzv. stupor.
  7. Emoční plochost. Jedinec působí, jakoby neměl emoce, chudost řeči, ochuzení zájmů včetně sníženého zájmu o sociální aktivity.
  8. Úzkost a poruchy spánku.

Jak léčit Schizofrenii?

Čím dřív=tím líp. Schizofrenie je léčitelné onemocnění. Udává se, že 1/3 nemocných se uzdraví zcela, u 1/3 nemocných dochází ke střídání období uzdravování a opět příznaků a 1/3 nemocných jsou příznaky přítomné trvale.

V akutních stavech nemoci je někdy nevyhnutná hospitalizace pacienta a následné nastavení léčby. Pro léčbu schizofrenie je nevyhnutná léčba pomocí specializovaných léků– antipsychotik. Předepsání a nalezení správného léku má na starost lékař, psychiatr. První antipsychotika byla objevena v roce 1950, od té doby vzniklo několik nových a moderních preparátů, které mají méněnežádoucích účinků. Po zaléčení stavu antipsychotiky je zásadní, aby jedinec porozuměl a přijal svou nemoc, porozuměl, proč musí léky užívat (několik let, někdy i celý život), naučit ho rozeznávat příznaky nemoci tak, aby v budoucnu předešel návratu onemocnění.

Doplňkovou léčbu může zajistit psychoterapie, dále porozumění a podpora příbuzných a okolí.