Syndrom závislosti

Ke vzniku syndromu závislosti dochází po opakovaném užívání návykové látky. Provází jej silná touha (carving, bažení) po látce, potíže při kontrole užívání, průkaz tolerance (a s ním často spojené zvyšování dávek), odvykací stav po přerušení užívání, postupné zanedbávání jiných zájmů a potěšení nebo například pokračování v užívání látky i přes jasný důkaz škodlivých následků.

Povaha odvykacího stavu neboli abstinenčního syndromu se odvíjí od typu zneužívané drogy. Například u alkoholové závislosti se objevuje úzkost a nervozita, třes, pocení, psychomotorický neklid, nauzea či zvracení a bolesti hlavy, může být ale komplikován epileptickými záchvaty nebo deliriem, což je život ohrožující stav.

Nejčastější látky způsobující závislost

V České republice mezi ně patří bezesporu alkohol a nikotin, dále konopí, léky ze skupiny benzodiazepinů, z tzv. „tvrdých drog“ pak zejména pervitin a další stimulancia nebo heroin.

Léčba

Hlavními předpoklady léčby je její komplexnost, dostupnost, odpovídající délka a spolupráce s dalšími institucemi. Po detoxikaci a detoxifikaci, tedy eliminování psychoaktivní látky z těla a zvládnutí abstinenčního syndromu, se nabízí různé léčebné možnosti dle individuálních potřeb pacienta.

Substituční léčba může být i dlouhodobá a nahrazuje původně užívanou látku výhodnějším přípravkem s menšími riziky. Například u pacientů závislých na nitrožilně podávaném heroinu se může jednat o perorálně užívaný buprenorfin, jehož dávky lze následně postupně snižovat.

Hospitalizace na specializovaném oddělení trvá většinou v řádu měsíců. Terapeutický program je komplexní, jeho součástí je skupinová psychoterapie, pracovní terapie, podpůrná farmakoterapie a postačí k základní stabilizaci stavu pacienta. Nezbytná je ale následná péče, ambulantní, či ve formě denního stacionáře. U těžkých závislostí na „tvrdých drogách“ jsou vhodné dlouhodobé terapeutické komunity nebo tzv. chráněné bydlení. Významnou roli v procesu zotavení hrají také svépomocné organizace (např. Anonymní alkoholici).